Kronika Obce Hlavenec od r. 1924
Antonín Němec
Úvod

Usnesením místního zastupitelstva obecního ze dne 23.září 1923 byl jsem já, Antonín Němec, definitivní učitel v Hlavenci, ustanoven kronikářem zdejší obce. Funkce té jsem se ujal dnes dne 1.ledna 1924.

Nejsem sice zdejším rodákem, ale působím ve zdejší obci od r.1911 s přestávkou 4 let právě v době světové války, kdy u stanoven jsem byl zatímně na měšťanské škole v Kostelci n./L. Učil jsem tam však jen rok a musil jsem nastoupiti k vojsku. Po návratu z války pro ohrožené zdraví své i celé mé rodiny žádal jsem o uprázdněné místo v Hlavenci a dostal jsem je. Vrátil jsem se rád a přilnul jsem celou duší ku zdejšímu kraji, který stal se mým druhým domovem. Sbíral jsem již v prvních letech svého působení ve zdejší obci historické údaje, týkající se naší dědiny, které tu v úvodu dle pramenů po ruce jsoucích pro věčnou paměť uvádím:

Vznik Hlavence
O vzniku Hlavence není přesných dat. Zmiňuje se o něm historik Sedláček (olovník 218). Hlavenec (t.j. menší Hlaven) ves severně Brandýsa n./L., někdy vladyčí sídlo, na němž bydlel l.1386 Jan z Hlavence. Později zakoupen a přidělen k panství Brandýs n.L., k němuž l.1547 zejména patřil. Císař Rudolf II. koupil tu l.1580 dvorec jeden od Viléma z Čprštorfu a zřídil tu zámeček, k němuž se l.1584 s císařského poručení vížky přistavovaly. Později z něho udělána sýpka.

Mnohem šířeji pojednává o věci té Dr.Justin Prášek (díl III., svazek II., s.532):

Hlavenec vznikl, soudíc dle jména, spolu s dvěma druhými Hlav., a byl pokládán vždy za příslušenství velikého lesa Boru. Místní podání sice tvrdí, že vznikl Hlavenec ze vsi Krásné, kde ústí obecní pozemek Krásná do panských lesů proti kopci Hřebeni (Em.Králík: Paměti Hlavence - rukopis str. 1), ale historická paměť zná v místech těch vždy jedině les a není ani nálezu, který by svědčil o existenci sídliště předhistorického. 

Vystaven byl Hlavenec právem zákupným ještě za pánů z Michalovic a všichni osedlí, jichž původně bylo 10, byli "povinni" společně každý rok všechno seno z dvou luk pod Brahem ležících do Brahu svézti. Též všichni povinni byli na mostě skorkovském, když toho jakážkoliv potřeba byla, kolí bíti. Také též nadepsaní lidé poddaní povinni byli, kolikrátžkoli by toho potřeba byla, k témuž stavu sutinu aneb chvojí voziti. (Urbář z r.1651, f.326) 

Jakýsi plat šel z Hlavence i kapitule boleslavské, ale r.1669 právní povaha jeho byla již neznámá. (Výtah boleslavské knihy urbární z r.1669, r.24) Za pánů Krajířů byl již Hlavenec sídlem lesní a lovší správy panství brandýského, pro níž byl zřízen dům na výšině nad vinicí, dům ten pak po r.1547, když se stal Brandýs zbožím královským, vykázán za příbytek fořstmistrovi. Někteří forstmistrové i dle něho se psali, jako Jáchym Čáček z Červeného Kostelce a na Hlavenci. Ale nejvyšší lovčí Dětřich ze Švendi nebyl spokojen s příbytkem v Hlavenci, načež vykázán mu byt v Lysé a dům hlavenecký po rok některý prázdný zůstával, tak že již r.1572 oznamováno, že od větrův na střeše, v oknech a v okenicích nemalá škoda se stala. Nařízeno tudíž hejtmanu brandýskému, aby škodu shédl. Fořstmistři následující sídlili opět na Hlavenci až do r.1582. Tehdy rozhodl císař Rudolf, že si z domu fořstmistrovského zřídí lovecký zámeček a nařídil 6.dubna t.r., aby byl zámeček tento ještě v roku 1582 vystavěn. Stavba jeho popisuje se v urbáři z r.1650 takto: "Od zámku brandejského půl míle od fořstu lěží jagrhaus nebo lusthaus, slove Hlavenec, v němž i někteří pěkní pokojové pro J.M.Sou bývali".

Stavba byla nákladná a budila údiv současníků. Roku 1584 nařizovala komora česká hejtmanu brandýskému, aby na Hlavenci ještě dvě vížky ustavěly, o čemž mistr Voldřich z Uostali, panmistr hradu pražského, jaké by to vížky býti měly, šířeji praví (arch. mistr. B94/?. Podnes zachovány jsou zděné částky čtverých věží, které po dvou na straně východní i západní zámeček zdobily. Báně jich i střecha bývaly plechem pobity. Ale sláva zámečku hlaveneckého nepřetrvala doby Rudolfa II. Již r.1638 bylo potřebí plechu na střechy (Zpráva hejtmana Dejna ze dne 30.července 1638 archmist. B:94/175) a ze zprávy urbáře vidí se, že byl r.1651 již zámeček pust. R.1725 byla ze zámečku zřízena sýpka nákladem 1087 zl. 57 kr. a bylo v ní uschováno panské obilí, když však z kontribučenské sýpky na Písku zřízen erární hřebčinec, dal velkostatek kontribučenské pokladně r. 1812 náhradou někdejší zámeček hlavenecký. R.1882 byla sýpka na hájovnu přestavěna.

Vinice:
V XVI.století bývaly u Hlavence dvě panské vinice, o nichž čteme v urbáři z r.1651. "Při vsi Hlavenci pod domem (zámečkem jest vinice veliká, na níž bývá vína, když se obrodí, víc nebo míň 80 věder. Ta vinice drží a jest pod šest strichův míry pražské. A nakládávalo se na zdělání té každého roku 42 kop gr. míš. Mezi vinným křovím bývalo štěpí spanilého hruškového, jabloňového, merunkového a broskvového  nemálo a když se ovoce obrodilo, mohlo se utržiti víc neb míň do 60 kop gr. míš. A bývala plotem vyokým tejněným ohražena. Při ní bával dům, (slovem lis), s čeřenem a jinými potřebami, nyní toliko spodky od kamene stojí. Z druhé strany nade vsí bývala vinice druhá plotem ohražená, ale že prý proti   západu a půl noci leží, jest opuštěna. Mezi těmi vinicemi pod domem bývalo nějaký díl štěpí rozdílného a tržívalo se za ovoce do 4 kop gr. míš. Vinice byla zručena r. 1747, domek vinařův prodán r.1778 ve dvou polovicích.

Hlavenecké lesy:
Hlavenec na západě, jihu a z části i na severu položen byl na pokraji mohutného lesa, jehož jednotlivá mýta a dílce zvány: Mýto cásařské se stájí nebo kolnou, v níž se přes zimu seno pro zvěř chovalo, u Černého pařezu, Rukavice, Hyršperk, Loučky, u Bílé svině, v Choboru, Vlčí jámy, mýto Opperštortovo se stájí na seno, mýto Šibeničné. Nade vsí bývala bažantnice, která zrušena teprve r.1858.

U jelena:
Lovy a hony v lesích hlaveneckých trvaly však až do r.1765, nejslavnější byly provozovány za císaře Karla VI., jemuž 30. června 1723 u Hlavence připial František Antonín hrabě Špork odznak loveckého řádu sv. Huberta. Událost ta zvěčněna krásným pomníkem na místě posud zachovaným (Stehlík). Je to krásné dílo tvůrce našeho baroka sochaře Matyáše Brauna. Téměř dvě plná století stojí při okraji lesa a vzdoruje vší zlobě nepohody - dešťům, mrazům, zvláště větrům. Zejména v jarních a podzimních obdobích řítívají se tu s hlavnonských návrší severní větry od Bezdězu a přinášívají v mračnech chlad, sníh a studené deště, které bývají jediným věnem severáku vůbec. Téměř plná dvě století dívá se tu z pod kamenného baldachýnu, neseného čtyřmi elegantními sloupy toskánskými, tento kamenný monarcha do krásného úvalu, vroubeného mírným Cecemínem a modravou clonou lesů na Dlouhém běhu.

Lovy a hony v lesích hlaveneckých:
Před dvěma sty lety byl Hlavenec s celým okolím  svědkem nejskvělejší ery našich lesů, jež se od pradávných dob nazývají Borem. Jistě jsou tyto lesy mezi Jizerou a Labem zbytky pomezných hvozdů, jež tvořily přirozenou hranici mezi Čechy a Pšovany, jak tvrdí historik Braniš, jakož nutno souhlasiti s drem. Práškem a jinými historiky, že již před Boleslavem I. stával na místě Staré Boleslavi na pokraji těchto hvozdů patrně lovecký dvorec či hrad, jako potvrdil vědecky svým archeologickým výzkumem v r.1910 podniknutým konservátor Buchteli s učitelem Vázl. Knotkem.

Bor od nepamětných dob byl knížecím lovištěm a panovníci čeští sem často zajížděli k lovecké kratochvíli se svými pestrými a bujarými družinami. Karel IV., Otec vlasti, rád na Boleslav zajížděl a tu svému milému sportu holdoval. ALe teprve za Habsburgů, v jejichž dobách byla myslivost sportem všude favorisovaným, nastala nejslavnější doba brandýského "fořstu" - ač již páni Krajířové přivedli ho do hranic od Konětop přes Sudovo Hlavno, Kochánek, Předměřice kde sousedil s panstvím lyským.

Z celého Boru zřízena nákladná obora a tu bylo hojnost jelenů, srnců, kteří se v polohách vyšších zdržovali, zvěř černá milovala močálovité lesy u Káraného, kde četná ramena labská a jizerská tvořila močály a bahnité lesy u Káraného, kde četná ramena labská a jizerská tvořila močály a bahniště, bažanti pěstováni v pěti oborách bažantích. Byl tu učiněn v letech 1549-1560 pokus aklimatisovati i zubry a na zkoušku jich párek puštěn. Ke škodné vynikali vlci, kteří i ve shlucích po lesích se potulovali. K ochraně a pěstění zvířeny byla založena celá kasta lesního zřízenectva, či tak zvaná "jagrpartaj". Byli to fořstmistři, knechti, plonknechti, kšírmistři, podkšírmistři atd. 

V Brandýse (1582) byly dva psince. Koroptve zdejší byly posílány až do Vídně, kamž musil hejtman posílati zprávy o stavu zvěře. Po lesích byly zřizovány zelené boudy, odkud se střílelo na zvěř a v Hlavenci a na Opočni nad Jizerou byly k pohodlí panstva  vystavěny "jágrhausy" nebo "lusthausy", útulné to zámečky. Z nich Opočeň zanikla a v Hlavenci jest to dnešní hájovna na kopci nad vinicí (Špýchar).

Utrpení poddaného lidu:
Byli to zejména Rudolf II. a Karel VI., kteří myslivost v Boru přivedli na značnou výši komfortu opravdu mocnářského. Správu lesů svěřovali fořstmistrům, z nichž nejvýznačnějším jest Alexander z Ordelíku. Přirozeno, že zvěř lesní škodila mnoho osadníkům v polích. Zvláště po válce 30leté, kdy se příliš rozmohla a těšila se přízni a všemožné péči, trpěli poddaní nejvíce. Roku 1683 stěžovali si Rychtáři a sousedé obcí zálabských v "fořstvu" ležících u komory české. Stesky jejich byly zřídka vyslyšeny, neboť ve při s pánem nevyhrál poddaný, jenž v té době hýčkané myslivosti neměl před panskými zřízenci ani tolik ceny, jako jeden panský zajíc. 

Fořstmistři sami trestali lid a byli všemocnými pány. "Kdo se do jagrhausu dostal, ten na svém zdraví a životu újmu utrpěl. " A dále poznamenává F.Vávák, že obecný lid nesměl ani okoli roští jíti. Kdo byl přistižen, že si koroptvičku chytl, nebo jak na zajíce líčil, byl k smrti zbit. Na "jagrhause" měli mučidla, do kterých pytláka kladli a tu ho mládenci neb hajní tak ztloukli, že mnohý jim pod rukama skonal. Často pouhé nařčení, jehož užívali špatní lidé k pomstě, stačilo aby si nařčený musil ke ztýrání do této stolice lehnouti. Psi v těchto vsích měli na předních nohou, pazourky usekané, aby nemohli běhati, kočkám uši řezali, aby jim do nich rosa padala, neboť tak kočka na lov raději nevychází. 

O škodách, jež musili tito ubozí poddaní trpěti, učiníme si malou představu záznamem z r.1764, kdy arcikníže Leopold honil s velikou družinou  šlechty a generálů mezi Brandýsem a Kostelcem, při čemž bylo uloveno nad 18.000 (t.j. osmnáct tisíc) zajíců. "Chraniž se tentokrát myslivce rozhněvat", píše Vavák.

Karel VI. pořádal skvělé hony v Boru. Pustil do něj i 6 krásných bílých jelenů sibiřských, jež mu daroval car Petr I. Veliký. Byli určeni štvanici ke korunovačnímu lovu. Avšak hrabě Špork, pán na Lysé, mu jednoho zastřelil a musil zaplatiti 5.000 dukátů pokuty. O honu 30.června 1721 zastřelila tu císařovna Kristina od 10.hod. dopol. do 3 hod. odpol. vlastní rukou 57 jelenů, 11 laní a 4 kolouchy. Jaké to jemné aristokratické srdce ženy. Za 15 dní v těch letech bylo postříleno družinou toho císaře 195 jelenů, 41 laní, 21 kolouchů, 314 daňků, 137 berklíků, 356 sviň, 250 loňských selat, 43 lišek, 7 zajíců ..... masakr, jakého zajisté malokteré lesy v tak krátké době viděly.

Škoda, že historiograf našeho okresu dr. Prášek, nepodává výsledku honu korunovačního, pořádaného r.1724, jehož se zúčastnilo 1.000 střelců a honců prý bylo na 40.000. Hon tento byl nejslavnější. Ze vznešených dam byla přítomna císařovna Alžběta Kristina a pořadatelem byl nejvyšší lovčí hrabě Dietrichstein. Všichni lovci měli za klobouky smrkové snítky a po lovu uspořádána na kraji lesa hostina. při té příležitosti přijal císař Karel VI. lovecký řád sv. Huberta, což tu Braunovým pomníkem zvěčněno.

Jest tedy tento pomník symbolem vrcholné lovecké slávy našich lesů, jež léty upadala stále více a více. Osudovou náhodností však i posledního Habsburka hostíval ochuzený Bor loveckou kratochvílí, když přebýval v Bandýse n./L.
Rekordní kořisti honů Karla VI., jenž dodnes u Hlavence obzírá ve své kamenné slávě svůj věhlasný "fořt", jsou jistě dokumenty doby. Kolo dějin se otočilo. Zašla sláva "fořtů", zašla doba všemocné dynastie a aristokracie. pole kol kráného pomníku Braunova oorává svobodný sedlák z Hlavence a nemusí se báti, zasekne.li v žitě zajíce, že ho dají na "jágrhause" do klády. A to je kus smyslu spravedlnosti dějin, jejíž nám tento pomník připomínání: vítězící pochod demokracie.

Nejstarší osadníci a jich  usedlosti:
Ne největším, ale předním v Hlavenci byl až do roku 1580 grunt pod 12 kop 54 záhonů rolí i platívalo se z něho úroků o sv. Jiří 2 kopy 43 groše, o sv. Havle 16 gr.míš., slepice 2, ovsa u ročného 3 strichy. Zdá se, že byl nápravou kapitoly boleslavské, dle níž psal se r.1386 Jan z Hlavence. Posledním a jediným určitě známým jeho držitelem byl hejtman panství brandýského a později nejvyšší mincmistr království českého pan Vilém z Cípperštorfa, který jej r. 1580 prodal císaři Rudolfu II. k panství brandýskému. V urbáři z roku 1651 klade se v něm:" Ten grunt jest před 50 lety sveden a dědiny od něho takto jsou rozděleny, jakž zprávu starožitní lidé dávají: Předně rolí od téhož gruntu za menší roli a luka poddaným J.M.Cé z též vesnice pro rozšíření bažantnice směněno a dáno jest 6 kop záhonů. Zůstalo rolí, kterážto se lidem poddaným díl na třetinu a díl pod plat běžný pronajímají ... 7 kop 54 záh.
Kromě gruntu toho bylo v Hlavenci 11 osedlých /zkráceno/.

Další vzrůst obce:
Před 200 léty čítala zdejší obec sotva 20 čísel. Za panování císaře Josefa II. rozdělen dvůr v Hlavně Kostelním mezi nevolníky. Hlavenečtí dostali pole ode dvora Hlavna Kostelního a ode dvora V Hlavenci pak pouze po 1 korci pole a mesiv stavební. Těmito novousedlíky obec značně vzrostla.

Dějiny školy:
Před založením školy v Hlavenci chodily zdejší dítky do školy do Hlavna Kostelního, kam také zdejší obec přiškolena byla. Za panování cís. Františka I. asi roku 1793 zřízena  byla jednotřídní škola v Hlavenci, poněvadž cesta do Kostel.Hlavna byla neschůdná, ba téměř nemožná. Do roku 1873, kdy dostavěna byla okresní silnice, nebylo přímé cesty do Hlavna Kostelního. Polní cesta vela pouze ku obecním pastvinám a dále pak byla pouze pěšina přes močálovité pozemky. Ku snadnějšímu přechodu přes potok a strouhy sloužily zde 3 dřevěné lávky.

Z počátku než vystavěn byla školní budova, vyučováno bylo v najaté světnici v č.p. 1. u rolníka Jana Uřidila po několik roků. První budova školní, dřevěná a došky krytá, dostavěna byla dne 14.dubna 1802 za rychtáře Josefa Urbana r. p.15 na krajské povolení uprostřed vsi u okresní silnice mezi nynějším č.p. 1.  a 3.
Patronem školy byla vrchnost, jíž náleželo panství Brandýsa n.L. Do roku 1860 náleželo toto panství cís. Františku Josefovi I. Roku 1860 prodáno bylo arcivévodovi Leopoldovi II., velkovévodovi z Toskánu, jenž 29.ledna 1870  zemřel. Dědicem jeho stal se arcivévoda Ludvík Salvator.

Roku 1861 byla stará dřevěná budova školní rozložena a vystavěna nová z kamene a cihel. Obec postavila tuto budovu na vlastní útraty. Pozemek, na kterém škola stála, darovala obec k účelům školním. Nová tato  budova školní vystavěna byla nákladem 4.157 zl. 58 kr. K tomu darovala správa velkostatku v Brandýse n.L. 21.300 cihel, 10.400 tašek a 7 sáhů kamene.

Podle protokolu ze dne 17.září 1881 č.34, sepsaného za účelem zřízení nové knihy pozemkové pro obec Hlavenec dle zákona ze dne 5.prosince 1874 čís.92 z-z- a reklamačního protokolu ze dne 5.listopadu 1881 čís.12017 vkládá se právo vlastnické škole v Hlavenci. Stavební místo parcela domu č. p.34 se zahradou, č.kat.9 27/3.

Školu vysvětil dne 10.listopadu 1861 pan Josef Hlaváček, ? u okresní vi? školní dozorce, čestný kanovník ze St. Boleslavi, majitel zlatého záslužného kříže a farář ve Vinoři. Přítomen byl pan Josef Breischl, vikariátní sedretář, děkan z Benátek, pan okresní vrchní z Brandýsa n.L. Koubek, pan Frant. Pech, farář z Předměřic s kooperatorem Janem Urbanem, pan František Schaner, farář z Hlavna Kost. Odpoledne odbývána pak hostina u představeného pana Josefa Čermáka, kterou vystrojilo obecní zastupitelstvo.

Zahrádka školní měřila 60 čtv. sáhů a byla rozdělena na zelnici, květnici a ovocnou školku. Pozemek její zařaděn do IV. třídy jakosti a čistý výnos obnášel 51 kr.

V budově školní byla 1 učebna, 2 pokoje a kuchyň. V přístavbě zřízen byl dřevník a sklep. Nářadí bylo nevhodné. Tělocvičny zimní nebylo. Za cvičiště letní určen malý dvůr. Učitel a správci školy měl od založení jejího byt ve školní budově.

Opatřování topiva pro školu starala se v nejstarších dobách vrchnost. Dostávalť učitel ku vytápění školy 12 sáhů dříví výsekového a 1 2/3 sáhů dříví štěpinového. Rozkazem místodržitelství ze dne 21.října 1864 čís. 3856 bylo okresnímu úřadu nařízeno, aby sdělán byl rozpočet příplatků k dodávání dříví od obcí přiškolených na základě zákona zem. ze dne 13.září 1864, přenešen patronát školní a sním spojená práva povinnosti na obce. Obnos na vytápění škol. místností rozvržen takto:

Jméno přiškolených obcí:           Hlavenec (obec)                      Brandýs n.L. (panství)
Platí denní:                              1013 zl. 26 1/2 kr.                       1937 zl. 68 kr.
Vypadající částka:                      20 zl. 26 kr.                                  39 zl. 24 kr.

Úhrnem 59 nzl. 50 kr. Od dovozu a rozšřípání dříví platila obec. Od r. 1870 stará se o vytápění učebny místní školní rada, platíc učiteli paušál ročních 80 zl. za vytápění a čištění škol. místností.

Škola byla postavena přičiněním pana starosty  Josefa Čermáka, později škol. dozorce, a členů obecního výboru Josefa Cerhy, Františka Hadrbolce, Josefa Jakubce, Josefa Urbana, č.p. 12 a Josefa Urbana, č.p.15. Pan Josef Čermák odměně byl za obětavost pochvalným uznáním okres.šk. rady v Karlíně.

Dne 15.června 1878 o 1/2 10 hodině večer snesla se nad obcí zdejší bouře. Blesk zapálil statek č.p.5 ? pana Frant.Čermáka, který zničil u majitele statku ležícího již na loži popálil. Pochvalné uznání i jiné doklady přišly požárem na zmar.

Okresní školní rada v Karlíně přihlížejíc k velikému počtu dítek ve zdejší škole usnesla se v zasedání svém dne
 3.února 1886 na tom, aby se zaslala žádost k zemské školní radě o rozšíření zdejší školy na dvoutřídní dnem 1.září 1886. Vynesením zem.šk.rady ze dne 7.října 1891 čís. 23.799 povoleno v zásadě rozčlenění zdejší školy.
Tísnivé poměry školy trvaly však až do roku 1910, kdy započato se stavbou nové školy. Poněvadž pozemek staré školy shledán vlhkým a nezdravým, zakoupen tedy od člena obecního výboru pana Antonína Práška, rolníka, č.p. 3 nový pozemek školní   na severní straně vsi naproti sousoší "U jelena". R 1911 za starosty pana Josefa Horského, č.p. 16, dokončena a vysvěcena nová budova školní dne 1.října o druhé hodině odpolední p.Janem Matoušem, děkanem v Brandýse n.L. Vynesením zemské školní rady v Praze ze dne 30.srpna 1910, č.46.847 z š.r.povoleno na základě §11. říšského zákona o školách obecných ze dne 2.května 1883, č.53 ř.z., aby druhá třída otevřela se počátkem správního roku 1911. Dne 6.října 1911 začalo se v nové budově školní skutečně vyučovati. Nová budova školní jest jednopatrová. Má 2 učebny, 1 zimní tělocvičnu, 2 kabinety, 1 sborovnu a byt pro řídícího učitele. Stojí uprostřed zahrady škoní o výměře 89 arů. Zahrada školní jest rozdělena na květnici, zelnici, štěpnici a ovocnou školku. Škola postavena nákladem 60.000 Kč. Polovic nákladu hradí panství Brandýs n.L.

Učitelé:
Jméno prvního učitele v Hlavenci se v paměti lidu neuchovalo. Vyučoval v najaté světnici ve statku Jana Uřidila, č.p. 1. asi po 6 let. Při vyučování konal své řemeslo krejčovské.

Druhým učitelem zdejším byl Fr. Rubeš. Narodil se1781 ve Všetatech. R. 1802 dostal se za učitele do Hlavence. Za něho vystavěna byla stará budova školní ze dřeva. R: 1821 obdržel místo učitelské v Mečeříži. Ve vysokém stáří otupěl mu zrak a sluch tou měrou, že k naléhání vikariátního úřadu přidělen mu byl podučitel. Zemřel 14. července roku 1867 jsa 86 roků stár, pohřben jest na hřbitově v Mečeříži.

Nástupcem  jeho na škole zdejší stal se Menichar Josef. Narodil se 19.října 1793 v Toušeni, kde byl jeho otec učitelem. Vzdělání nabyl v Praze. Není však známo kdy a na které škole. Působil jako podučitel v Kostelci n.L., jako učitel v Hlavenci po 14 roků, ve Všetatech po 10 měsíců, jako řídící učitel v Kostelci n.L. Po 54 letém působení zemřel dne 17.prosince 1871 v Kostelci n.L. V r.1870 byl vyznamenán stříbrným záslužným křížem s korunou. Byl povahy tiché, skromný a pracovitý.

Po něm spravoval zdejší školu Follprech Antonín. Narodil se 3.dubna 1803 v Chotětově, kde jeho otec byl učitelem. Vzdělání nabyl na ústavě učitelském v Ml. Boleslavi, r.1820 obdržel vysvědčení způsobilosti. Působil 12 roků co podučitel v Čelákovicích a roku 1835 dostal se do Hlavence, kde působil až do roku 1857. Zemřel v Hlavenci 10.srpna 1857 jsa 54 léta stár. Byl dobrým hudebníkem na varhany a housle.

Po něm následoval Pazdera Josef. Narodil se 27.dubna 1819 v Kozlích, kde otec jeho byl gruntovníkem. Prvního vzdělání nabyl ve škole v rodišti, později poslán do farní školy ve Všetatech, kde se učil též hudbě a jazyku německému. Podniknuv s prospěchem zkoušku ve III.třídě hlavní školy v Brandýse n.L. odešel r. 1836 do Prahy, aby se tu v jednoročním kursu připravil pro úřad učitelský. Nabyl tu ve škole u sv. Jindřicha dne 27.července 1837 vysvědčení pro obecné školy (triviální) s vyznamenáním. později podnikl v Praze tak zvanou zkoušku konkursní s dobrým  prospěchem. jako pomocník působil v Kozlích 1 rok, ve V.Brázdimě 3 roky, ve Všetatech 7 roků, v Dřevčicích 3 léta, v Předměřicích 6 roků, v Hlavenci 18 roků jako defin. správce školy. Za úspěšné působení obdržel pochvalné uznání u pochvalný dekret. Zemřel na odpočinku v Libni 29.dubna 1892 u syna  svého Viléma Pazdery, řídícího učitele tamtéž.

Josef Procházka byl syn řídícího učitele z Vyšerovic okres Čes.Brod. Navštěvoval obecnou školu v Brandýse n.L. Jsa potom odveden k vojsku, sloužil u hřebčinské stanice. Po odbytné tříleté službě vojenské vykonal zkoušky učitelské a věnoval se službě školní. R.1875 dostal se z Hostivic u Prahy za správce školy do Hlavence a odtud r.1877 za řídícího učitele do Kuchelny v okresu semilském. V Hostivicích byl suspendován, načež po slyšení u císaře opět rehabilitován. V Kuchelně roku 1882 opět suspendován pro politiku. Byl výborným hudebníkem na  housle a varhany. Po svém propuštění žil na Žižkově živě se vyučováním hře na piano. Zemřel roku 1896 a pochován na Olšanech.
Josef Maděra narodil se dne 26.dubna 1832 v Kamýku n./Vltavou. Přípravná studia konal na nižší reálné škole v Příbrami a u sv. Jakuba v Praze. V letech 1854-56 navštěvoval ústav učitelský v Praze. Konal službu jako podučitel v Libšicích, Klecanech, Bohnicích, Troji, Vysočanech, Vodolce celkem 20 let, podnikl v říjnu 1876 před zkušební komisí v Praze zkoušku způsobilosti učitelské. V Hlavenci působil od 1.března 1877 celkem 14 let 9 měsíců. Zemřel v Hlavenci 4.ledna 1892 o 1/2 5 hodině ranní v 60 roce věku svého. Pohřeb odbýván dne 6.ledna 1892 na hřbitov do St.Boleslavě.

Králík Emanuel narodil se 30.prosince 1860 na Vodolce. Prvního vzdělání nabyl ve 3 třídní obecní škole v rodišti. Předpravného vzdělání nabyl na nižší reálné škole v Litoměřicích. Od r. 1875-79 navštěvoval učitelský ústav v Praze a podrobil se dne 25.června 1879 na témže ústavě zkoušce dospělosti učitelské. Dne 6.listopadu 1887 vykonal zkoušku způsobilosti pro školy obecné. Působil jako podučitel ve Velké Vsi a v.Brazdímě. Od 12ledna 1892 jako učitel v Hlavenci působil až do r.1910, kdy přeložen byl z příčin služebních do Tampli v okresu novopackém, kde také zemřel.

Josef Drbohlav narodil se v Libunci u Jičína 8.dubna 1862, studoval od r.1874-1878 na nižší reálné škole v Jičíně od r. 1878-1881 na vyšší reál.škole v Hradci Králové. Po odbyté maturitě na reálce navštěvoval ve škol. roce 1881/2 jako externista IV.ročník učitelského ústavu v Jičíně, kde v r.1882 podnikl zkoušku dospělosti, zkoušku způsobilosti vykonal r. 1885 na témže ústavě. V roce 1899/1900 navštěvoval roční kurs pro učitele škol měšťanských při vyšší reálce v Jičíně. Působil jako podučitel od r. 1882-1889 na obecních školách v Bystřici, v Běcharech a Drahorazi, od r. 1889-1910 jako definitivní učitel a správce školy v Tampli, od 1.září 1910 do 28.února 1924 jako řídící učitel v hlavenci. Odešel do výslužby a žije dosud ve St. Boleslavi.

Jeho nástupcem jest nynější kronikář a řídící učitel Antonín Němec. Týž narodil se 7.října 1885 v Ronově n/Doubravkou u Čáslavě. Vychodil 5 třídní obecnou a 3třídní měšť. školu ve svém rodišti. Studoval na ústavě učitelském v Kutné Hoře. Zkoušku dospělosti vykonal s vyznamenáním obdržev vysvědčení dne 17.června 1907 a vysvědčení způsobilosti učitelské 13.listopadu 1909. Působil jako zatímní učitel II.tř. od 1.IX 1907 do 31.VIII. 1910 na obecných školách ve Kbelích, Sluhách a Dřísech, jako defin. uč. II.tř. na obec. škole v Toušeni. Od 1.září 1910 působí ve zdejší obci s přestávkou 4 roků v době světové války, kdy povolán vyučoval zatímně na měšťanské škole v Kostelci n.L. Tu také nastoupil vojenskou službu. Vrátil se po 3 letech domů, zažádal opět o bývalé místo v Hlavenci. Od 1.března 1919 je nastoupil jako def. učitel I.tř., 1. března 1924 byl jmenován zatímní řídícím učitelem, od 1.února 1925 potvrzen jest na tomto místě jako definitivní řídící učitel. Vynesením zemské školní rady v Praze ze dne 10.března 1926 č.I 439 až 1936-25.211 obdržel pochvalné uznání za úspěšné působení v úřadě učitelském.

Příjmy starých učitelů:
Škola zdejší na ony doby byla pokud se požitků učitele jedna  z nejlepších. Učitel dostával již tehdy plat z vrchnostenské pokladny a dříví na topivo sváželo se mu z vrchnostenských lesů, rodiče dítek neplatili školního platu. Teprve od roku 1854-1869 placen školní plat tím způsobem, že přídavek z nař.min. vyuč. v obnosu 120 zl. vybírán a zapraven byl  od obecního představenstva a z paušálu platu školního. Paušální roční plat činil tehdy 120 zl.
 Zámožnější občané platili po 3, 21/2, 2 kr v stříbře školního platu. Chudí obyvatelé školního platu sproštěni a obec povinna byla vypadající částku za ně zaplatiti. Bližší údaje o tom podává protokol ze dne 21.listopadu 1854. Od r. 1870 činil roční školní plat z jednoho žáka dle IV.tř. školního 2 zl 8 kr. Ve schůzi obecního zastupitelstva dne 13.února 1897 konané zrušen byl školní plat a usneseno, aby od 1.dubna 1897 placen byl školní plat obecními přirážkami. Do IV. tř. platební obnášel roční plat učitele 400 zl. dlužného a 50 zl. funkčního přídavku. Od roku 1895 nalézá se zdejší škola v V.pl. třídě a roční plat učitele obnáší 500 zl. služ. a 80 zl. funkčního přídavku. Poslední 2 učitelé  pobírají již platů upravených zákony naší československé republiky.

Vyučování na zdejší škole bylo vždy celodenní. Od roku 1856-68 vyučováno bylo pouze ve 2 odděleních. Od roku 1868-97 pak dálo se vyučování ve 2 odděleních. Vyučovací řeč byla vždy česká. Zprvu vyučováno vedle náboženství pouze počtům, čtení a psaní, později i ostatním předmětům dle nových zákonů školních. Ženským ručním pracím počato vyučování od 1.března 1883. První industr. učitelkou byla   sl.Františka  Boučková. Pomůcek vyučovacích nebylo. Školní knihovna založena byla teprve r. 1877. Mládež ze školy propuštěná chodila v neděli odpoledne do hodiny opakovací.

Dozor ke škole od počátku jejího zřízení vykonávali: Josef Urban, rychtář, Josef Kolínský, rychtář, František Hadrboled, rychtář později představený, Josef Čermák, představený, Josef Cerha, paředstavený, Josef Čermák, předseda škol.výboru, Josef Jakubec, př.šk.výb., Václav Havelka, předseda místní škol. rady, Josef Hadrbolec, př.m.šk.rady, Jan Kolínský, př.m.šk.rady, František Cerha, př.m.šk.rady,   František Jakubů, př-m-šk.rady, Josef Jelínek, míst.škol. dozorce, Josef Horský, míst.šk.doz., Rudolf Maděra, míst. škol. dozorce.
Prvním předsedou místní školní rady byl p.Václav Havelka, místním dozorcem školy p. Josef Čermák. Jména ostatních členů míst. škol. rady, když se počala v život uváděti nová zřízení školní, nejsou známa.
Zdejěí školu navštěvoval ve svém mládí D.R. Rein. Stránský, profesor na real. vyšším gymnasium v Praze ve Spálené ulici, emer. okr. škol. inspektor. ? Narozen v Hlavenci r.1840.

Kaplička:
V obci zdejší byla r.1815 postavena zvonička na způsob kapličky za rychtáře Václav Hanžlíka.

Nález:
Při stavbě okresní silice z Hlavence do Hlavna Kostelního roku 1872 nalezeny byly na konci vesnice u nynější kovárny, č.p.7. společné hroby pocházející asi z některého válečného tažení. (Šachty).

Nynější Hlavenec:
Snesitelnější život XVIII. století způsobil větší příliv osadníků ve zdejší obci, takže k původním usedlostem přibývala postupně čísla nová až do dnešního stavu, kdy  zdejší obec i s nádražím staroboleslavským, které k ní katastrem přináleží, čítá 85 čísel se 466 obyvateli. Obec je rozložena většinou na západním a jižním svahu vrchu hlaveneckého (nadm. výška 192) při okresní silnici vedoucí do Hlavna Kostelního. Na vrchu dosud stojí památný Špýchar, na severní straně pak vyniká krásná nová budova školní, pomník "U jelena" a myslivna. Mnoho lesů jest již dnes vymýtěno, jakž nejstarší pamětníci vypravují. Zvláště ku straně severní otevřen jest výhled do kraje směrem k oběna Hlavnům, nad nimiž táhne se dlouhým pásem les zvaný Dlouhý běh a s ním v témž směru pokračuje za Dřísy táhlý Cecemín až ke Všetatům. 

Půda, na které lesy bují, jsou většinou písky (nános Labe), které na jižním konci vsi dosahují až ku stavením, mnohé jsou již zlepšeny a plodí ranné brambory, žito, oves. Mnohem lepší půdy jsou již Pod vinicí, nejlepší pak v Černavách, v obou Amerikách, kde na místě někdejších lesů se vytvořila půda trouchová svědčící řepě, ječmeni, pšenici, okurkám, luštěninám a pícninám (růžák, červeňák, vojtěška a lucinka). Na skalách vyskytují se jíly a místy i opuka písčitá, usazenina někdejšího moře, jak dokazují četné otisky. Pole na Krásné a v Amerikách nemálo získala odvodněním. K okrase obce hojně přispívá ovocné stromoví, jež s plným porozuměním pilně jest vysazováno a ošetřováno. Pěstují se zde: jabloně, hrušně, druhů letních i zimních, třešně, višně, švestky i slívy. Ze škůdců ovocného stromoví nejvíce tu řádívá bělásek ovocný, bourovec prstýnčivý a chroust. Na jižní a východní straně v sousedství lesů jsou pískovníky s hojnou zásobou písku ku stavbě budov i silnic. Obyvatelstvo převážně se zaměstnává polním hospodářstvím a chovem dobytka jako majitelé nebo polní dělnictvo. Řemesla jsou tu jen nejnutnější (krejčí, obuvník, řezník, kovář, kolář). Hlavní plodiny zdejší jsou okurky a řepa. Okurky zaprodávají se na trzích ve dříském nádraží a dovážejí se i do Prahy.

V ohledu náboženském není ve zdejší obci rozbrojů. Dle posledního sčítání napočítáno ve zdejší obci: 444 řím.katol., 8 evang., 1 vyz. českosl. 1 žid. a 12 bez vyznání. V politickém rozvrstvení převážnou většinu má strana republ, a malozeměděl. lidu, menšinu strana komunistická. Z kulturních spolků jest nejstarší spolek dobrovol. hasišů, který byl založen asi r. 1870 (15.9.1889) a spolek "Sokol", založený v r.1920 z někdejšího sdružení venkovské mládeže. 

Obec je spojena okresní silnicí se státní, ale obyvatelstvo chodí do města na dráhu kratší lesní cestou. Od té doby, kdy státní autobus umožňuje každodenní spojení s Prahou, jeví se i čilejší život obchodní, též mládeži školní jest tím usnadněna  návštěva městských škol. Katastrální rozloha Hlavence činí 152301 km2, druh pozemků: Rolí 277 ha, 83a, luk 11ha 48a, zahrad 3 ha 73a, pastvin 12ha 87a, lesů 1.195ha 10a, zastavené plochy 5 ha 17a, skal a písčin 10a 97m2, cest a vod 19ha 68 1/2 a, neplodné půdy 3a 46m2. Podnebí: Průměrná teplota jarní 12°C, letní 21°C, podzimní 13°C, zimní 3°C, roční 13°C.

Válka světová:
Válka světová zanechala i ve zdejší obci značné stopy. Hned na počátku narukovalo všechno mladší mužstvo. Rád nešel nikdo. První ty oběti světového zápasu vyprovázela celá vesnice až na nádraží staroboleslavské. Každý se těšil nadšjí, že vojna dlouho nepotrvá. Zatím se válka netušeně protáhla a všude začala bída řaditi. Zvláště ve městech bylo zle. Lidé až z Prahy k nám jezdili pro mléko, máslo, trochu mouky a brambor. Bohužel tehdy srdce mnohých se zatvrdilo. Tím více musí se vyzvednouti ti, kdož v těžkých těch dobách uchovali si vědomí, že vlastní prospěch nesmí býti vykoupen bídou druhých. Byl to jmenovitě pan Josef Dvořák z č.1 a vedle něho ještě několik sousedů, kteří nikdy nežádali více než úředně stanovenou maximální cenu a kteří radou i skutkem ochotně pomáhali ženám narukovavších vojínů. Ty byly postaveny v nejhorší. Práce mužova všude scházela, potahů nebylo sdostatek, jen děti a staří lidé mohli pomáhati. A pole musila býti obdělávána, dobytek musil býti obsloužen. Není tedy divu, když se některá hospodyně tak zatvrdila, že za nadlidskou námahu chtěla býti i nad obyčej odměněna - snad ani neuvážila, že na penězích, které přijímala, lpěla často krev, slzy a bída bezzemků.

Mnoho bylo smutku v obci a jest i slušná řada těch, kteří v daleké cizině padli, nebo v nemocnicích po útrapách válečných zemřít, aby se už nikdy k nám nevrátili a nezažili sladkého ovoce svobody draze vykoupené ve své rodné vsi. Jsou to: Roubínek Václav, Herain František, Svoboda František, Rytíř Karel, Souček Václav, Souček Josef, Urban Jaroslav, Urban Jan, Urban Oldřich, Stránský Jan, Kostner Antonín, Soukup Petr, Fridrich František a Fridrich Václav. V mnohých se dlouho nevědě, tu a tam některý psal ze zajetí, některý se vracel raněn na zotavenou, jak radostné bylo shledání, tak žalostné bylo loučení po vyléčení při novém odchodu na frontu. I nemoci se dostavily, v r.1917 a 1913 zle řádila r.vz. španělská chřipka. I ve zdejší obci někteří lidé touto nemocí zemřeli. Utrpení obyvatelstva oslazovala jen naděje, že národu našemu nadejde den svobody. 

V době převratu 28.října nebyl jsem právě přítomen ve zdejší obci. Dle tvrzení některých občanů přinesl první zprávu o naší svobodě do Hlavence četnický strážmistr pan Marek, jiní zase  vyprávějí, že ji přinesli dělníci, kteří odsud jezdí do města do práce. Převrat odbyl se u nás zcela klidně, každý si radostně oddechl, když zprávy ty byly potvrzeny a když splněno bylo slavné proroctví velikého Čecha Jana Amose Komenského: "Věřím i já Bohu, že po přejití vichřic hněvu, hříchy našimi na hlavy naše uvedeného, vláda věcí tvých k tobě se zase navrátí, o lide český ...."

12.června 1928 Jos. Kučera