|
Historie
Místo, kde leží dnešní obec
Hlavenec, bylo lidmi osídleno již v dávné minulosti. Dle
archeologických nálezů - úlomky kostí a nádob (únětická
kultura), zde bývalo sídlo již v době bronzové (~2000 let př. n.
l.).
Obec Hlavenec
se v historických písemných pramenech poprvé připomíná v roce
1386 (Hlawnecz) v přídomku Jana z Hlavence. Z dalších
záznamů víme, že ves Hlavenec byla součástí panství Brandýs (nad
Labem), které patřilo rodu pánů z Michalovic. Tento rod vlastnil
brandýské panství od počátku 14. století. Kromě něj vlastnili
také Velešín v jižních Čechách, (České) Kamenice, Benešov (nad
Ploučnicí), Mladou Boleslav a řadu dalších statků v Pojizeří.
Feudálním základem rozsáhlého brandýského panství byl les Bor
ohraničený na jihu řekou Labe a zasahující až za Mečeříž a
Kochánky na severu, k dnešním Všetatům na východě a k Lysé (nad
Labem) na západě. V uvedeném prostoru se nachází i dnešní obec
Hlavenec.
Páni z Michalovi ji vystavili právem zákupním a všichni osedlí,
jichž původně bylo deset, byli "povinni ... společně každej
rok všechno seno z dvou luk pod Brahem ležících do Brahu svésti.
Též všichni společně povinni (byli) na mostě SSkorkovském,
když toho jakážkoliv potřeba byla, kolí bíti. Také též nadepsaní
lidé poddaní povinni (byli), kolikkrátžkoli by toho potřeba
byla, k témuž stavu sutinu aneb chvojí voziti."
Z krátkým přerušením
v době husitských válek drželi páni z Michalovic Brandýs až do
roku 1468, kdy zemřel Jindřich z Michalovic, poslední mužský
člen rodu. Obrovský rodový feudální majetek dědila Jindřichova
sestra Magdaléna, která se vdala za Jana Jaroše Tovačovského z
Cimburka. Magdaléna zemřela někdy před rokem 1477 a
Cimburk se oženil podruhé s Johankou Krajířovou z Krajku. Jan
Jaroš z Cimburka v roce 1484 již nežil, zanechav jediného syna
Adama z druhého manželství. Johanka se v roce 1500 vdala za Jana
II. ze Šelmberka, držitele panství Přerov. Dědic Adam z Cimburka
však nepřežil svou matku a zemřel 3. prosince 1502 svobodný. V
roce 1508 Johanka Krajířová znovu ovdověla. Své statky a s nimi
i Brandýs postoupila v r. 1513 svému bratru Konrádovi Krajířovi
z Krajku, zemřela okolo roku 1531.
Již v této době projevil o brandýské panství s dokonalou
honitbou zájem císař Ferdinand I., zatím neúspěšně.
Po Konrádovi Krajířovi dědil jeho syn Arnošt. Ten sice požíval
přízně českého krále a císaře Ferdinanda I. Habsburského, přesto
jako významný exponent protihabsburského stavovského povstání
upadl v nemilost a v roce 1547 mu bylo koniskováno panství
Brandýs ve prospěch královské komory a císař získal, co před
deseti lety chtěl. Od té doby patřilo brandýské panství českým
králům a později bylo užíváno jako rodinný majetek Habsburky až
do roku 1918.
Císařská honitba
Lesní komplex Bor byl již v 16. století významnou honitbou
a místem lovu černé zvěře. Lov sám patřil do rejstříku
předních šlechtických společenských aktivit a měl po řadu
století nezastupitelnou roli v životě vysoké aristokracie
jako jeden z projevů „pýchy urozenosti“. I z výše
uvedených prestižních důvodů věnovali Habsburkové této
lokalitě mimořádnou péči. Byla učiněna opatření pro
zlepšení chovu zvěře a zajištěna jejich ochrana, stejně
jako ochrana lesů.
Za pánů Krajířů již byl Hlavenec sídlem lesní a lovčí
správy brandýského panství, pro níž byl zřízen dům na
výšině nad vinicí, tento dům pak byl po r.1547, když se
stal Brandýs zbožím královským, vykázán za příbytek
fořstmistrovi. (Někteří z nich se také dle něho psali,
jako Jáchym Čaček z Červeného Kostelce a na Hlavenci).
Teprve nejvyšší lovčí Jetřich von Schwendi nebyl s
příbytkem v Hlavenci spokojen, načež mu byl určen byt v
Lysé a hlavenecký dům byl několik let neobýván. Tím
samozřejmě zchátral, tak že již r.1572 bylo oznámeno, že „od
větrův na střeše, v oknech a v okenicích nemalá škoda (se)
stala“. Bylo tudíž nařízeno brandýskému hejtmanovi,
aby škodu shlédl a přijal opatření. Po nutné opravě pak v
domě sídlili další fořtmistři až do r. 1582, kdy císař
Rudolf rozhodl, že si z fořtmistrovského domu zřídí
lovecký zámeček a nařídil 6.dubna téhož roku, aby byl
vystavěn.
Tak se i stalo. Stavba byla
nákladná a budila údiv. Budova měl čtyři vížky, podnes
jsou zachovány jejich zděné části. Báně věžiček i střecha
byly pobity plechem. V urbáři z r.1650 se stavba popisuje
takto: "Od zámku brandejského půl míle od fořstu lěží
jagrhaus nebo lusthaus, slove Hlavenec v němž i někteří
pěkní pokojové pro Jeho Milost Císařskou bývali".
Sláva zámečku však příliš nepřežila dobu Rudolfa II. Již
roku 1638 bylo potřeba oprav a roku 1651 je zámeček pustý.
Několik let ležel ladem, až teprve roku 1725 z něj byla
zřízena sýpka nákladem 1087 zl. 57 kr. a bylo v ní
uschováno panské obilí, r. 1882 však byla sýpka přestavěna
na hájovnu. Později byla hájovna přebudovaná na
hotel-pension Hubertus (1934). Zámeček poté změnil účel
využívání ještě několikrát.
Lovy a hony na území obce bývaly nejslavnější za
císaře
Karla VI., jemuž zde r. 1723 připjal
František Antonín
hrabě Špork odznak loveckého řádu svatého Huberta. Stalo
se tak na korunovačním lovu, kterého se zúčastnilo 1000
střelců a 40 000 honců. Na památku této události zde poté
hrabě Špork vystavěl
pomník.
Pomník vyhotovil v letech
1723-25 Matyáš Braun podle návrhu F. M. Kaňky.
Lovy a hony v hlaveneckých lesích trvaly až do roku 1765,
kdy sem panstvo přestalo jezdit. Bažantnice nad vsí byla
zrušena teprve r. 1858.
Vinice
V 16. století bývaly u Hlavence dvě panské vinice, o nichž
čteme v urbáři z r. 1651: „Při vsi Hlavenci pod domem
(= zámečkem) jest vinice veliká, na níž bývá vína, když se
obrodí, víc nebo míň 80 věder. Ta vinice drží a jest pod
šest strichův míry Pražské. A nakládávalo se na zdělání té
každého roku do 42 kop gr. míš. Mezi vinnejm křovím bývalo
štěpí spanilého hruškového, jabloňového, merunkového a
břeskvového nemálo, a když se ovoce obrodilo, mohlo se
utržiti víc nebo mýň do 60 kop gr. míš.
A bývala plotem vysokým tejněných ohražena. Při ní býval
dům, slove lis, s čeřenem a jinými potřebami, nyní toliko
spodky od kamene stojí. Z druhé strany nade vsí bývala
vinice druhá plotem ohražená, ale že prý proti západu a
půl noci leží , jest opuštěna. Mezi těmi vinicemi pod
domem bývalo nějaký díl štěpí rozdílného a tržívalo se za
ovoce do 4 kop gr. míš. “
Vinice byla zrušena r. 1747, domek vinařův prodán r. 1778.
Historie od konce
18. století
Do
konce 18. století byl Hlavenec malou vesničkou s 11
usedlými obklopenou lesy. Rozvoj obce nastal až po roce
1790, kdy se rozparcelovaly panské pozemky patřící ke
dvoru v Kostelním Hlavně na díly a půda byla přidělena
nájemcům z řad poddaných. Tím nastala potřeba dalších
pracovních sil, přišli novousedlíci a vzrostl počet
obyvatel.
V obci byla vybudována škola, postavena silnice, zvonička,
hasičská zbrojnice a k ní přistavěna kaplička. Společně se
sousedními dvěmi obcemi bylo vybudováno na tehdejší dobu
ohromné dílo - meliorace pozemků - i cena byla úctyhodná -
223 000 zlatých.
Byly zakládány spolky (hasiči (1889), Sokolové (1920)), v
obci se hrálo divadlo. V r. 1923 bylo z rozlohy obce,
která do této doby činila 1523 ha odebráno hlavenecké
nádraží a s částí katastru přeřazeno ke Staré Boleslavi.
Tím se rozloha katastru zmenšila na 1472 ha.
Obyvatelé obce se vždy většinou živili zemědělstvím.
Hlavními plodinami byly okurky, řepa a luštěniny. Řemesla
byla v obci omezená (řezník, kovář, kolář, obuvník,
krejčí). Zajímavostí obce je jistě nejen to, že v r. 1938
byl jmenován čestným občanem obce president E. Beneš.
V období od roku 1981 do roku 1990 byla obce spojena
společně s Kostelním Hlavnem a Sudovým Hlavnem do jedné
střediskové obce. Od 1. července roku 1991 je opět
samostatnou obcí s vlastní samosprávou.
Historie obce po r.
1989
Rok
1989 je pro občany Hlavence, tak jako v celé zemi,
určitým historickým mezníkem. Po létech klidu se v obci
opětovně probouzí společenský život.
Na základě zkušeností s
vydařenou oslavou 90 let Sboru dobrovolných hasičů, která
proběhla v roce 1979, byla v roce 1989 uspořádána oslava
100 let jejich činnosti. I u příležitosti této oslavy
proběhl v obci sjezd rodáků. Lidé přijeli, pobesedovali,
zavzpomínali. Bohužel, muselo uplynout ještě deset let,
než bylo překonáno období několikaleté stagnace v činnosti
Sboru dobrovolných hasičů (SDH) a než došlo k jejímu
oživení. V současné době má SDH 112 členů. Družstva hasičů
se pravidelně s nemalými úspěchy účastní soutěží 16.
okrsku SDH v hasičském sportu. Tento sport cvičí přibližně
třetina - tedy okolo 40 členů.
Členové SDH s úspěchem pořádají pro občany Hlavence a
okolí hasičské plesy, dětské karnevaly, staročeské máje,
oslavy Dne dětí, Mikulášské besídky a různé besedy. 15.
září 2004 oslaví Sbor dobrovolných hasičů v Hlavenci 115
let od svého založení. Předpokládáme, že oslavy, které
budou výročí doprovázet, se jako vždy vydaří.
V roce 2000 vzniká SK Nohejbal Hlavenec, nyní má 30 členů,
2 družstva hrají okresní soutěž v nohejbalu. Největším
úspěchem je účast družstva žáků na Mistrovství ČR v letech
2000 a 2002.
Klub každoročně pořádá úklid odpadu v katastru obce a
turnaj v líném tenise manželských dvojic. I když akce nemá
vyloženě masový charakter, je velmi oblíbená.
V roce 2003 po dohodě s SK Nohejbal Hlavenec vzniká i
volejbalový klub pro děti a pro dospělé. O tento sport je
mezi lidmi velký zájem, a tak se po většinu roku (pokud to
dovolí počasí) 4krát týdně hraje a trénuje volejbal.
Dále v Hlavenci aktivně pracuje klub rybářů, pořádá 2
plesy a rybářské závody pro ženy a děti.
V roce 2001 vzniklo také Folklorní sdružení Hubertus, což
je volné sdružení lidí, kteří se snaží přispět k rozvoji
společenského života v obci. Toto sdružení se podílelo v
posledních letech na přípravě Staročeských májů, dospělí
ale i děti nacvičili předtančení České a moravské besedy.
Dále toto sdružení nadšených lidí uspořádalo v roce 2003
„Pyžamový bál“ a v neposlední řadě i velmi zdařilou akci
Den pro zdraví, pohodu a dobrou náladu, kdy návštěvníci
mohli využívat po celý den služeb kadeřnice,
fyzioterapeutky, kosmetičky a pedikérky.
V místním hostinci U Jelena se také přibližně jednou do
roka koná divadelní představení, na které si zveme
ochotnické divadelní spolky z okolí.
Po roce 1989 a hlavně po odtržení obce od Kostelního
Hlavna se obec pokusila s omezenými prostředky danými
obecním rozpočtem financovat různé akce, mající sloužit ke
zvýšení občanské vybavenosti.
1990
- 1. července odtržení Hlavence od Kostelního Hlavna
1992 - veřejné osvětlení
1996 - veřejná
telefonní budka
1997 - digitalizace
telefonní sítě
1998 - celková
rekonstrukce kapličky
1999 - zavedení svozu
komunálního odpadu
1999 - přijetí ÚP obce
1999-2001 - výsadba
ovocných stromů v katastru obce
2000 - obecni rozhlas
2001 - rekonstrukce
požární nádrže
2000-2001 - restaurování pomníku Karla VI.
2002 - kabelizace
elektrického vedení (odstranění sloupů)
- rekultivace skládky
- čekárna na autobusové zastávce
2003
- zalesnění skládky
- rekonstrukce veřejného
osvětlení
1991-2003
- v průběhu těchto let postupně rekonstruovány
části místních
komunikací
|
HISTORIE OBCE HLAVENEC
