*24. 2. 1684 Sautens u Innsbrucku, †15. 2. 1738 Praha
 Tento rakouský sochař a řezbář přišel do Čech někdy před rokem
1710, po učebních letech v Rakousku (Salcburku) a cestách po
Itálii (Benátky, Bologna, Řím). Zde brzy zdomácněl, našel si tu
ženu i přátele, (se svou manželkou měl pět dětí, z nichž se však
žádné nevěnovalo otcovu řemeslu), stal se novoměstským měšťanem
a zcela se sžil s naším prostředím. Již jeho první větší práce -
socha Vidění sv. Luitgardy, umístěná na Karlově mostě - mu
zajistila obdiv i množství dalších zakázek.
Braunova dílna byla v letech 1725-26 s přiznaným příjmem 900
zlatých a šesti tovaryši největší dílnou v Praze. Již tehdy snad
vlastnil tři domy a sad s letohrádkem. Braun byl erbovním
měšťanem a nazývali ho "urozeným vladykou".
Obdiv k jeho dílu trvá dodnes. Z tváří Braunových soch je možno
vyčíst každé hnutí mysli, těla se zdají být v pohybu, gesta jen
dotvrzují dokonalou iluzi života a to Braun, na rozdíl od
italských umělců, netvořil z mramoru, ale z méně ušlechtilého
pískovce. Stovky zakázek v pražských palácích, zahradách,
kostelích, ale i na mnoha dalších místech Čech nemohl ovšem
zvládnout sám. Práce mu totiž záhy přivodila souchotiny, tvořil
proto pouze návrhy a modely a pak jen dotvářel do konečné podoby
práci početné dílny, v níž zaměstnával své méně slavné
spolupracovníky. Ze všech jeho děl jsou asi nejznámější sochy v
Kuksu, vytvořené na objednávku hraběte F. A. Šporka, výzdoba
pražské rezidence císařského diplomata Jana Václava Gallase,
zahradní plastiky z Cítolib (dnes ve Vídni), řezby pro klášter v
Plasech, sochy na mytologické téma pro zahradu zámku v Duchcově
a další. Přátelil se s mnoha významnými umělci své doby, např. F.
M. Kaňkou, jehož stavby vyzdobil svými sochami (kostel sv.
Klimenta v Klementinu v Praze). |
