(Frantisek Antonin von Sporck)
* 9.3.1662 - †
30.3.1738 - Lysá nad Labem
 Hrabě
Františel Antonín Špork představuje výjimečnou, svéráznou a snad
nejpopulárnější, ale také velmi rozporuplnou osobnost barokních
Čech. Na jedné straně notorický sudič a kverulant, okázalý a
samolibý bouřlivák a na druhé straně hloubavý a tolerantní
filantrop, odpůrce jezuitů a mecenáš umění, jehož
prostřednictvím se pokoušel vyjádřit své životní ideje a
postoje.
Byl nejstarším synem
habsburského generála Jana Šporka, který za třicetileté války
skoupil mnoho statků v Čechách a stal se jedním z nejbohatších
feudálů Českého království.
Hrabě Špork se narodil na jednom z rodinných statků - buď na
zámku v Lysé nad Labem anebo v Hermanově Městci. Vystudoval
práva na Karlo-Ferdinandově universitě v Praze. Po studiích
strávil několik let na cestách po západní Evropě, kde se
seznámil s tamějšími uměleckými, vědeckými a náboženskými směry,
které pak se zájmem sledoval i po návratu do Čech.
V roce 1684 se ujal správy zděděného majetku. Zpočátku usiloval
o politickou kariéru a stal se komořím (1690), místodržitelem
1691) a tajným radou (1692).
O výkon těchto
funkcí se však nestaral. Šlo mu jen o získání titulů, které byl
zvýšily jeho prestiž. Záhy proslul především jako štědrý mecenáš
a ctitel umění. Zakládal zámky, paláce, kláštery, kostely,
knihovny, obrazárny atd. Mezi nejznámější díla, která dal
vytvořit, patří zámek, lázně, kostel a špitál pro chudé v Kuksu,
které pro něj, stejně jako nedaleký Betlém, bohatě vyzdobil
slavný sochař Matyáš Bernard Braun. Na zakázku pracovali pro Šporka i významný český malíř Petr Brandl, architekt Giovanni
Batista Alliprandi, rytec Michal Jindřich Rentz a další. Špork
zavedl do Čech také hru na lesní roh a otevřel první stálou
italskou operu v Čechách, působící střídavě v jeho palácích v
Praze a v Kuksu. Šporkovou velkou láskou byly knihy. Vlastnil na
svou dobu neobvykle velkou knihovnu a v Lysé nad Labem založil
vlastní tiskárnu. Vydal na stopadesát knih, většinou překladů
francouzské nábožensko-filosofické a vzdělavatelské literatury,
ale také satiry, písně, letáky apod. Knihy vydával převážně v
němčině, výjimečně česky, a ty pak rozdával i poddaným na svém
panství.
Pověstný
byl i soudními procesy (z nichž většinu prohrál) a
především šarvátkami a spory se svými sousedy
žírečskými jezuity, které často a nejrůznějšími způsoby
zesměšňoval a provokoval.
Z jeho názorů a činnosti je však zřejmé, že odsuzoval
fanatismus a praktiky jezuitů vůbec. Sám byl nábožensky
snášenlivý, přátelil se s nekatolíky, vydával a pašoval do
Čech zakázanou nekatolickou literaturu, měl porozumění i
pro husitství. Konflikt s jezuity vyvrcholil v roce 1729,
kdy byl Špork obviněn z kacířství a rouhačství a hrozila
mu dokonce smrt. Jeho zámek v Lysé obklíčili kyrysníci a
na 12 vozech odvezly jeho knihy ke konsistoři do Hradce na
zkoumání Tiskárna byla zavřena a hrabě opatřen vězením. Z
procesu vyšel nakonec s mírným trestem. Byla mu uložena
jen peněžitá pokuta.
Za císaře Karla VI. byl v lesích Boru vysazen bílý jelen -
dar ruského cara císaři a jeho chov zajištěn přísnými
ochraňujícími předpisy. Hrabě Špork jednoho ulovil (prý v
nedalekých Sojovicích), za což byl potrestán vysokou
peněžitou pokutou 5000 zlatých. Na příštím dvorním plesu
ve Vídni se pak objevil v kožených kalhotách ušitých z
kůže zabitého jelena. Na námitky o nevhodnosti takového
obleku reagoval se slovy, že to jsou nejdražší kalhoty,
které má. Za císaře Karla VI. byla na brandýském panství
obnovena tradice velkých panovnických honů. Mezi nimi i
fyzicky velice náročný parforsní hon. Velkým příznivcem
těchto honů byl právě hrabě Špork.
Ambiciózní a ctižádostivý Špork vědom si svého bohatství,
ale také zároveň svého nijak oslnivého původu (otec Jan
Špork byl sice významným, schopným a trvale odměňovaným
císařským generálem, ale jinak původem poddaný sedlák z
Vestfálska), trvale usiloval o své společenské uznání. Tak
3. listopadu 1695 na zámku v Lysé založil lovecký řád sv.
Huberta. Klenotem řádu byl zlatý oválný medailon se scénou
vidění sv. Huberta, doprovázený zlatým loveckým rohem.
Ten i medailon byly zavěšeny pomocí řetízku na kroužek a
ten opatřen červenou stuhou a rozetou.
Špork se prohlásil velmistrem řádu a přijímal do řádu nové
členy. Řadovým odznakem je lovecký roh, který se
uplatňoval především u parfosních honů jako důležitý prvek
hudební - zahájení lovu, vítání vzácných hostů, ukončení
lovu, tak také jako prvek signální - při vyhledání zvěře,
pro oznámení počtu kusů, pro oznamování průběhu danými
signály.
V roce 1723, když byl v Praze korunován na českého krále
císař Karel VI., konaly se při
této příležitosti císařské hony v Brandýse. Při hostině po
vydařeném lovu 3. listopadu 1723 dekoroval Špork
svatohubertským řádem císaře Karla
VI. (dle soudobých dvorských komentářů prý v
očekávání, že císař učiní kurtoazní gesto a dekoruje
Šporka nejvyšším císařským vyznamenáním - Řádem zlatého
rouna, což by bylo pro Šporka vrcholné a již ničím
nepřekonatelné zadostiučinění, ale to se nestalo). Na
paměť této události se Špork rozhodl u příležitosti
prvního výročí udělení Řádu sv. Huberta císaři Karlovi VI.
postavit pomník. Původní záměr osadit památníkem Karlův
most se nezdařil a tak s císařským povolením a za účasti
sochaře Matyáše Bernarda Brauna a
snad také stavitele Františka Maxmiliána Kaňky postavil
pomník nedaleko Hlavence.
Pomník je věnován sv. Hubertu a
nesl v minulosti pamětní nápis v jazyce německém i českém,
oznamující udělení řádu císaři
Karlu VI. |
